Rodičovské desatero

 

• Děti vychováváme od první chvíle jejich života, a to vlastním příkladem. Bedlivě nás pozorují a nic (skutečně vůbec nic) nezapomenou. Dávejme pozor, co jim předvádíme!

• Při výchově děláme chyby. Jestliže nejsou soustavné, je nám odpuštěno. Neodpustí vám však nedostatek zájmu o ně, nedostatek lásky a času, který jim věnujete.

• Nepleťme si lásku s přílišnou shovívavostí a vlastní pohodlností, která nás nutí mávnout rukou nad malými prohřešky.

• Jedna z mála věcí, kterou můžeme dítěti do života opravdu dát, je dostatek jistoty. Tu čerpá z naší stálé přítomnosti. Až si bude dost jisté, opustí nás samo.

• Říkejme dětem za všech okolností pravdu. Lépe je říci: „nechci s tebou o tom mluvit“, než sebelepší výmluva.

• Mluvme s dětmi pozitivním způsobem, lépe a rychleji nám porozumí. Navíc budou dychtivé a aktivní.

• Buďme uvážliví, než začneme trestat. Ověřme si vždy, zda dítě ví, proč je trestáno. Trest musí přijít hned a musí být přiměřený. Trestáme jednou, ne půl roku!

• Nemusíme vždy souhlasit s tím, co naše děti dělají. Dejme jim ale najevo, že jsme s nimi, že je máme rádi a že mají vždy místo v našem náručí, ať už provedou cokoliv!

• Neshazujme před dítětem autoritu těch druhých, spolehlivě tak podrýváme především tu vlastní!

• Co nakonec? Snad Božena Němcová: „Úcta se nezíská hrdostí, ale láskou!“

 Ukázka z knihy "JE VAŠE DÍTĚ PŘIPRAVENO DO PRVNÍ TŘÍDY?" 

(možnost zapůjčení knihy v MŠ)